Quote of the week (2)

Quote of the Week je týdenní meme, pořádané Judit

O co jde:  

○ Postnout 1 vtipný výrok z knihy.
○ Postnout 1 romantickou scénu z knihy.
○ Postnout 1 výrok, který vás donutil zamyslet se, nad kterým jste se pozastavili, který pro vás něco symbolizoval...

Tak dneska jsem si vybrala knihu Město ze Skla od Cassandry Clare, - jenž máte tu neskutečnou čest vidět o pár řádků nahoře - kterou zrovna teď čtu a je naprosto úúúúúžasná! Fakt nevím, co mám dneska za náladu, ale zatím se směju skoro celou dobu, co ji čtu, (hlavně v okamžicích, kdy se to vůbec nehodí - no vážně, kdo se smál při větě "Kůň?! Ty máš koně? Kdo má dneska koně?" ať se přihlásí... no nehlaste se všichni xD. Btw. Tak mě zajímá, jsem fakt jediná, kdo si jako Sebastiana představuje Ben Barnese? Jasně uznávám, že i jako Dimitri není k zahození, but come on!) takže se omlouvám jestli mé komentáře k úryvkům budou trochu...ééh..divné :D Jo a taky varuju, že pro toho, kdo knihu ještě nečetl se můžou objevit spoilerní informace. Jo, a je mi jasné, že tyhle moje kecy stejně nikoho nezajímají, takže se radši přesuňme k dneším Quote!

Vtipný moment

"Vy jste Hadrián Močál? Ten čaroděj?"

Krasomil si vytáhl z úst dýmku. "No rozhodně nejsem Hadrián Močál, ten exotický tanečník."

"Já.." Sebastiánovi se zřejmě nedostávalo slov. Clary si nebyla jistá, co čekal, ale nedalo se popřít, že Krasomil je na první pohled opravdu velké sousto. "Doufali jsme, že byste nám mohl pomoci. Já jsem Sebastián Verlac a tohle je Clarrisa Morgensternová - její matka se jmenuje Jocelyn Fairchildová -"

"Mě nezajímá, jak se jmenuje její matka," nenechal ho domluvit Krasomil. "Nepřijímám neohlášené návštěvy. Přijďte někdy jindy. Hodilo by se mi to třeba napřesrok v březnu."

"Napřesrok v březnu?" Sebastián se zatvářil zděšeně.

"Máte pravdu, to není ono," řekl Krasomil. "Březen bývá deštivý. Co takhle červen?"

...

"Sympaťák, pff! Je naprosto neodolatelný." Krasomil se zasněně zahleděl Sebastiánovým směrem. "Měla bys ho tu nechat. Mohl bych si na něj věšet klobouky a další věci."

"Ne. Nemůžete si ho nechat."

"Proč ne? Tobě se líbí?" Krasomilovi se zablýsklo v očích. "Rozhodně to vypadá, že ty se ty líbíš jemu. Jde po tobě jako veverka po oříšku."

"A co takhle popovídat si o vašem milostným životě?" přešla Clary do protiútoku.

---

Tak vybrat nejvtipnější hlášku byl pro mně nadlidskej výkon, neboť jsem se při čtení smála snad všemu - ano i koňským zubům o velikosti krabičky lentilek (né vážně představte si to), ale tahle mi přišla taková sympatická, tak proč ji sem nedat, že? Navíc Magnusovy - teda pardon, Krasomilovy - hlášky jsou prostě jedny z nejlepších.

Romantický moment

Jace se na něj pevně zadíval. "Co je mezi tebou a Krasomilem Pohromou?"

Alek trhnul hlavou. "Já ne...Nic mezi námi..."

"Nejsem idiot. Po tom, co jsi mluvil s Malachiášem, ses obrátil rovnou na Krasomila, dřív než na mě nebo na Isabelu nebo na kohokoli -"

"To jen proto, že on znal odpověď na moji otázku. Jiný důvod neexistuje. Nic mezi námi není, " řekl Alek a pak, když si všim výrazu v Jaceově tváři, zdráhavě dodal: "Už ne. Teď už mezi námi nic není. Stačí?"

"Doufám, že to není kvůli mě," řekl Jace.

Alek úplně zbledl a stáhl se, jako by se připravoval na ránu. "Jak to myslíš?"

"Já vím co si myslíš, že ke mně cítíš," odpověděl Jace. "Ale pleteš se. Líbím se ti proto, že jsem bezpečná volba. Úplně bez rizika. Nikdy se nebudeš muset pokusit o opravdový vztah, protože se vždycky budeš moct vymluvit na mě." 

...

"Ty mi nevěříš?" zeptal se Jace. "No dobře. Tak do toho. Polib mě."

Alek na něj vyděšeně civěl.

"Tak vidíš. I přesto, jaký jsem fešák, se ti vlastně vůbec nelíbím. A jestli od sebe odháníš Krasomila, tak to není kvůli mně. Je to proto, že se moc bojíš někomu říct, koho vlastně miluješ. Láska z nás dělá lháře," řekl Jace.

---

Tak bohužel jsem zatím jenom v půlce knihy a moc romantických scén se zatím neudálo (možná tak jedna se Sebem a Clary, ale ten hošík se mi nějak nechce líbit a jedna s Jacem a Aline, kterou nemám ráda už teď) a i když tohle není zrovna romantická scéna v tom pravém slova smyslu, snad se do toho dá započítat. Ach, jo ten Alek je někdy taková hlava maková, že by potřeboval pořádně zatřást, no snad se toho dočkám...

Silný moment

U dveří se otočila a ohlédla se. Jace ji upřeně pozoroval. Kvůli světlu, které dovnitř proudilo okny za ním, byla jeho tvář ve stínu. Viděla jen jasné skvrnky slunečních paprsků, které se mu opíraly do světlých vlasů a připomínaly skleněné střípky.

"Když jsi mi poprvé řekl, že je Valentýn tvůj otec, tak jsem ti nevěřila," řekla. "Ne proto, že bych nechtěla, aby to tak bylo, ale protože ses mu v ničem nepodobal. Nikdy mě ani nenapadlo, že by mezi vámi mohla být nějaká podobnost. Ale je to pravda. Jsi jako on."

---

Tenhle moment mně vážně dostal. Celá ta scéna, když se Clary zničehonic objevila v domě Penhallowových (teda možná kromě té s Jacem a Aline) mně vážně bavila  a pak najednou BUM a smích mně úplně přešel a já si říkala "Páni Jaci, já vím, že se jí snažíš jenom chránit, ale ikdyž bych ten tvůj dokonalý obličej nerada profackovala, v některých momentech si to vážně zasloužíš!" (*ale no tak nedívejte se na mně tak divně, vy s postavami z knih nikdy v duchu nemluvíte? Ani trošičku? *)

-....-

Ok, to by pro dnešek bylo asi vše, jinak jestli jste se dopracovali až sem, tak fakt smekám. Jinak mám jistou otázku, která mě při čtení nějaké knihy napadla už po několikáté a strašně by mě zajímala odpověď, jelikož v téhle oblasti jsou mé zkušenosti poněkud..hmm... nedostatečné: "To jako vážně může nějaký chlap vonět po mýdle, či mít kořenistou vůni? A kdyby voněl, řekněme například, po černém pepři, tak by to někomu přišlo přitažlivé? Like, seriously? A případně v téhle době sprhovacích gelů a deodorantů?" Vážně by mně to zajímalo, takže se nebojte ozvat, já si vaše odpovědi ráda přečtu!

Týjo, tak tak jsem to stihla na čas O:c)